Rosa Coeli

V následujícím povídání se vypravíme za jednou z nejvýznamnějších církevních památek střední Evropy, monumentální a velmi působivou zříceninou gotického kláštera Rosa Coeli, jež nenechá chladným žádného, nejen amatérského, ale i profesionálního filmového tvůrce.
V tajemném prostředí této starodávné stavby můžeme natočit mnoho velmi pěkných a zajímavých záběrů, ať už ze sklepení nebo otevřených prostranství. V neposlední řadě tu nalezneme i místa pro natočení záběrů z ptačí perspektivy. Nezapomeňte si však na tento výlet vzít s sebou mimo videokamery také stativ a přídavný reflektor, bez kterého se v temných chodbách a v přilehlých klášterních stavbách neobejdete.

Zřícenina kláštera Rosa coeli, můžeme také použít český název Nebeská růže, se rozkládá v údolí řeky Jihlavy ve městě Dolní Kounice. Městečko najdeme na jižní Moravě jihozápadně od Brna a při toulkách tímto krajem bychom mimo dobrého vína neměli vynechat ani Dolní Kounice s významnou zříceninou, jejíž mohutné klášterní zdivo a přilehlé stavby upoutají každého návštěvníka svým nevšedním zjevem.
Automobilem se do Dolních Kounic dostaneme snadno z dálnice D1 exitem na Rosice asi 17 km od Brna směrem na Prahu a dále do Ivančic, slavného to rodiště slavného herce a slavného malíře. Můžete se tu stavit v muzeu Vladimíra Menšíka nebo Alfonse Muchy a po zajímavých prohlídkách se vydat přes Moravské Bránice k hlavnímu cíli cesty do Dolních Kounic. Pokud se rozhodnete pro cestu po železnici, můžete využít trať z Brna do Moravského Krumlova a vystoupit ve stanici Moravské Bránice. Odtud již musíte necelých 6 km po svých, nejlépe po červené turistické značce. Cestu si můžete zkrátit po silnici podél řeky Jihlavy, ale ochudíte se tak o příjemnou procházku nádherným moravským krajem, nehledě na to, že chůze po silnici není v těchto místech příliš bezpečná vzhledem k nákladním automobilům odvážejícím těžbu z blízkého lomu. Cestou po turistické značce se můžete ještě před sestupem do Dolních Kounic zastavit u poutní kaple sv. Antonína Paduánského. Ve městě vás červená značka zavede na most přes Jihlavu a na druhém břehu turistické značky neomylně směřují k Nebeské růži. Zpět do Brna se můžete dostat jedním z řady autobusových spojů, které jezdí na brněnské autobusové nádraží Zvonařka. Pokud nepatříte k vyznavačům pěší turistiky můžete samozřejmě využít autobus už pro cestu z Brna do Dolních Kounic.

Po průchodu obcí a samozřejmě po zaplacení vstupného (které je mimochodem svou cenou spíše symbolické) stanete před zajímavým vstupním gotickým portálem, který vás však ničím neupozorní na to, co vás čeká za jeho bránou. Ještě než vstoupíte, jedno upozornění: Za použití fotoaparátu nebo videokamery v areálu kláštera se předem platí. Nezapomeňte na to a povolenku si zaplaťte, předejdete tak možným nepříjemnostem.
Po průchodu vstupními dveřmi vás ihned ohromí monumentální prostor, že ihned sáhnete po videokameře nebo fotoaparátu. Kompozice prostoru je ještě umocněna tím, že naprosto chybí klenba stropu a nad vámi se rozkládá jen nebe ohraničené obvodovými stěnami bývalého gotického kostela Panny Marie s polorozpadlými gotickými otvory oken. Dlažbu kostela ani nehledejte, dávno ji nahradila tráva a pokud se otočíte a pohlédnete vzhůru, uvidíte vysoký štít, který snad drží pohromadě jen silou vůle. Obvodové zdi jsou již několik staletí vystavené rozmarům počasí, což je na nich nepřehlédnutelně vidět.

Záběry, které na tomto místě pořídíte vám budou stále připomínat stavitelský um našich předků. Pro obrázky z ptačí perspektivy si můžete vystoupat po točitém schodišti relativně dobře zachovalé věžici a natáčet můžete z některého výše položeného otvoru po původních oknech věže. Otevře se vám tu nejenom pohled na vršek klášterního zdiva, ale i na celý klášterní areál včetně nedalekého hradu a zámku.
Další zajímavou částí kláštera je Rajský dvůr. Tvoří ho menší nádvoří, které je po obvodu obklopeno gotickým podloubím a větší část zdiva až do vyššího patra je porostlá popínavými rostlinami. Celek Rajského dvora pak vyznívá téměř tajuplně, přičmž tu přímo hmatatelně cítíte historii prošlých staletí. Zde můžete natočit spoustu velmi zajímavých záběrů a pokud budete mít štěstí na osvětlení prostoru poledním sluncem, budete jistě nadšeni. Přídavný reflektor k videokameře se vám bude hodit v dalších, tentokrát v tmavých a neosvětlených prostorách kláštera a přilehlých klášterních budov. K vidění a k natáčení je toho opravdu spousta a znalci stavitelské historie si zde rozhodně příjdou na své.

Stavbu kláštera Rosa coeli stavitelé zahájili roku 1181 a hned zpočátku v roce 1183 se v klášteře usídlily premonstrátky, čímž se Rosa coeli stala nejstarším ženským klášterem na Moravě. Podobu původního kláštera můžeme dnes jen těžko dokumentovat, ale pravděpodobně zděný byl pouze kostel Panny Marie a ostatní stavby byly pouze dřevěné.  
Význam kláštera znatelně narostl s rokem 1268, kdy vzal papež Kliment IV. klášter pod svůj patronát a dále roku 1284, kdy se dolnokounický klášter stal klášterem královským pod ochranou českého krále Václava II. Ve dvacátých letech 14. století byl vybudován na ochranu kláštera nad Kounicemi gotický hrad a po jeho dokončení před rokem 1330 byla zahájena velká přestavba klášterních budov. Z románských stavebních základů byly uchovány jen drobné fragmenty a velká část byla v té době nově postavena.

Po přestavbě moc kláštera postupně sílila až do období husitských válek, kdy byl klášter v roce 1423 husity vypleněn a vypálen. V důsledku požáru se později zřítila původní kamenná klenba chrámu a již nikdy nebyla obnovena. Chrámová loď byla zakryta jen stropem z dřevěných trámů. I z pohrom husitského řádění se Nebeská růže vzpamatovala a až do počátku 16. století prosperovala.
Okolo roku 1526 údajný neřestný život jeptišek v klášteře natolik pohoršil okolní obyvatelstvo, že klášter napadli, jeptišky vyhnali a celý objekt zpustošili. Poté se roku 1527 kláštera s panstvím ujaly Moravské zemské stavy a později ho věnovaly českému králi Ferdinandu I. Habsburskému. Ferdinand však o panství velký zájem neměl a roku 1537 klášter prodal Jiřímu Žabkovi z Limberka, který sice klášterní chrám včetně klášterního hradu nákladně opravil, ale za dalších majitelů klášter pozvolna ztrácel svůj význam a pustl.
Až roku 1698 se premonstráti ze strahovského kláštera pokusili o obnovu opuštěného objektu. Klášter koupili a už v roce 1699 přestavěli původní kapitulní síň na kapli a postavili novou barokní budovu konventu.

V dalších letech zrenovovali křížovou chodbu a začali s opravami kostela, který byl v roce 1703 opět vysvěcen. Bohužel vzápětí vypukl v Dolních Kounicích rozsáhlý požár, kterému padl za oběť i nově zrekonstruovaný klášter a strahovští premonstáti se už do velkých oprav nikdy nepustili. Opravena byla jen budova konventu a na základě dalšího úpadku kláštera se premonstáti kostela i kláštera vzdali.
Na původně významném klášteru začal pracovat zub času a celý objekt se postupně měnil ve zříceninu. A to až do roku 1895, kdy hrabě Josef Herberstein zaplatil nejnutnější opravy a tím zastavil další rozpad této významné památky. V záchraně a restaurování objektu se pokračovalo od roku 1926 z podnětu Komitétu pro záchranu památek v Dolních Kounicích.
Dnes je majitelem kláštera římskokatolické biskupství v Brně, přičemž město Dolní Kounice užívá historické budovy. Celý objekt je přístupný veřejnosti a je místem konání mnoha kulturních akcí. V prostorách kláštera Rosa coeli se také natáčela epizoda filmové pohádky O statečném kováři a televizní seriál Četnické humoresky.

Pohnutá historie kláštera Rosa coeli se všemi vzestupy a pády, architektury historických staveb i úžasného prostředí přímo vybízí k návštěvě a zaznamenání nevšedního videa nebo fotografií. A tak až se dostanete do blízkosti Dolních Kounic, rozhodně si tento historický skvost nenechte ujít.

Zobrazit místo Rosa Coeli na větší mapě